„ Zastav se a ohlédni se, pro čest obce a drahé vlasti hleď pracovati v duchu těch, kteří v minulosti vedli český národ ke slávě a duševnímu pokroku..."

Husité zůstali pány Hradce Králové až do roku 1437, kdy se všechna města království podrobila králi Zikmundovi. Právě Hradec a jeho okolí vzdorovaly ze všech nejdéle. Je jisté, že i z Plotišť se rekrutovala řada husitských bojovníků, neboť na památné tábory na Orebu (u dnešních Třebechovic) se v letech 1419-20 scházeli lidé z širokého okolí. Do bratrstva Orebitů, v jejichž čele stál v letech 1423-24 slavný Jan Žižka, patřili i Plotišťští. Členy tohoto uskupení byli ostatně mnozí vesničtí obyvatelé „hradeckého zboží", tj. poddaných vesnic města. Že byli hradečtí výbornými bojovníky, ukazuje právě fakt, že se toto východočeské sídlo vydrželo bránit nejdéle ze všech českých měst. Hradečtí se však kromě obrany účastnili také výpadů, když například v roce 1427 podnikli spolu s dalšími východočeskými hotovostmi vojenskou výpravu do Slezska. Po té, co město připadlo roku 1437 Zikmundovi, věnoval jej věnnou zástavou i s rychtou a vsí Plotiště své manželce Barboře. Ve stejném roce se u nynějších Plácek a Věkoš objevilo v rameni Labe nebývalé množství lososů, které lidé ubíjeli oštěpy a sekerami „jako jinou zvěř".

Husitské války však stejnou měrou poškozovaly celé území Čech a po jejich konci byla země do značné míry zplundrovaná. Ve 30. letech 15. století navíc přišlo několik silných mrazů a objevily se epidemie moru. Jen během několika měsíců roku 1439 například pomřelo na mor 51 tisíc lidí, což představovalo v tehdejší době významné procento populace. V dobových zprávách se dočítáme, že: „koho jed morní podjal, takový ležel a spal 3 dni a noci a jakž procitl, ihned k smrti pracoval". V Hradci v té době zemřelo 150 žáků, nepočítaje dospělé osoby.

V průběhu 15. století se již běžněji setkáváme se jmény majitelů dvorů a popluží v Plotištích, například roku 1450 to byl Petr z Plotišť, o něco později měšťané Kydlinové, v roce 1468 vlastnil tvrz i poplužní dvůr Řehoř z Plotišť atd. V roce 1488 se k 7. únoru odehrála „pře a ruoznice" mezi jakýmsi Vojslavem ze Skaličky a hradeckými měšťany o louku v Plotištích. Tento spor se pak táhl další rok a skončila smírnou dohodou. Roku 1495 byla kolem Hradce veliká povodeň, která poničila většinu úrody, a nastal další z mnoha hladomorů. Koncem století se o svá práva začínají hlásit vyšší stavové (páni a rytíři) a osobují si některé výsady. Roku 1498 se tak Hradec Králové dostává se šlechtou do sporu o vaření piva. Páni vařili ve vlastní režii na velkostatcích a zakazovali poddaným bráti pivo z městských pivovarů. Následovala neklidná léta rozbrojů, umocněných loupeživými nájezdy městského i panského vojska po vsích. Teprve roku 1517 byla sjednána Svatováclavská smlouva, řešící tyto nepříjemné a zdlouhavé spory.

Roku 1507 byla tak veliká úroda, že ceny obilí výrazně poklesly a „častokráte dražší pytel býval, než v něm obilí". O dva roky později však zachvátil město velký požár, který zničil 32 domů, faru, školu a dokonce také jednu věž kostela sv. Ducha i se zvony. Několik let nato však již Hradci stojí mlýn na prach, továrna na náboje, kusy a pušky. Jen roku 1516 zde bylo údajně vyrobeno 24 kusů děl. Dne 19. července 1536 Hradec opět vyhořel, tentokrát však mnohem důkladněji - stát zůstalo jen 25 domů a shořel i pranýř před radnicí, stojící poblíž kašny.

V této době (před rokem 1540) již měla dvůr v Plotištích Dorota Kydlinová. Mikuláš Kydlín zde roku 1538 udělal mlýn na struze, „kterou povolil obci hradecké vésti vodu na rybník Březhradský z Labe v Předměřicích". Je pravděpodobné, že původní „Kydlinov" stával na místě č. 31, 32, 78, 79 (údaje k roku 1938). Výsadní krčma je nynější hostinec „Na Velké" a cihelna - Součkova-Srdínkova, v níž se cihly pálily ještě primitivně v pecích na volném prostranství. Původní mlýn Kydlinov stával na Melonce, neboť v době jeho vzniku nebylo ještě velkého ani malého náhona. Melonka má název odvozen podle toho, že se její vodou dříve mlelo.

V roce 1547 se Hradec Králové připojil k dalším odbojným městům, která nevytáhla na pomoc habsburskému českému králi Ferdinandovi I. Město pak bylo potrestáno daněmi a odebráním privilegií i statků, včetně obce Plotišťské, která od 21. července přestala platit za „zboží hradecké". Hradec pak musel postupně skupovat někdejší majetek zpět, nikdy však již nedosáhl původního bohatství a někdejšího stavu majetku.

Dle královského povolení byl ve městě konán první trh o dobytku koňském 9. května roku 1580. Toho roku k nám byla také zavlečena chřipka či „nemoc španělská" ze sousedního Slezska. O rok později přisluhoval kněz Havel od sv. Anny ke kostelu sv. Petra, pod jehož duchovní správu patřili také obyvatelé Plotišť. Ti se 22. března roku 1583 tázali: „jakou vděčnost k správci duchovnímu, knězi Havlovi od sv. Anny, který jim slovem božím slouží, prokazovati mají". Odpovědí jim bylo, že mimo úcty jen „po korci žita anebo pšenice každý rok rádi dáti chtějí a nepřítomné k tomu námluvy". V té době byli obyvatelé Plotišť ještě utrakvisté (vyznávali pod obojí). V letech 1584 a 1586 ohrožovaly Plotiště další dvě epidemie moru, z toho druhá zachvátila sousední Předměřice nebývalou měrou.

4. listopadu roku 1588 prodala obec hradecká mlýn Kydlinovský do užívání panu Jiřímu Vosickému, mlynáři poddanému Rudolfu ze Stubenberka z Nového Hradiště nad Metují, za 4000 kop grošů českých. Podmínkou bylo, že se stane poddaným Hradce Králové. Zatímco roku 1590 bylo velké sucho a pro opadnutí vody na Labi nemohly pracovat ani mlýny, o rok později naopak udeřila „povodeň hrozná a nebývalá svatojánská". Lidem zvláště na Pražském předměstí tato voda „kamna pobrala, ploty zbořila a sklípky pod zemí podebrala", k obecné pohromě se přidalo také místní rabování.

Koncem 16. století opět hrozilo, že Turci vtrhnou od východu až na Moravu, proto byla po celém kraji sbírána hotovost. Stálým najímáním žoldnéřů však ubývalo osedlých obyvatel ve městech i vesnicích. Častými kontribucemi, sbírkami a povinnostmi vůči vojsku selský lid zchudl a ocitl se ve velmi špatném postavení. To ostatně trvalo i celou pozdější dobu, až do stavovského povstání a nešťastné bitvy na Bílé hoře 8. listopadu roku 1620. Následkem prohry byl mimo jiné také příchod jezuitů do Hradce Králové a po více než dvou staletích také přesun kostelů do rukou katolíků. Nad celou Evropou se však již stahovala mračna strašného konfliktu v podobě Třicetileté války...