Přestože válka s Turky skončila, klidu si obyvatelé Hradce i přilehlých obcí příliš neužili. Již roku 1701 vznikají spory o španělské dědictví po vymření tamní Habsburské větve; tyto spory povedou k další vleklé evropské válce. Stálé války, které neustávaly ani v 18. století, přitom vyžadovaly neúměrně vysoké náklady. Obyvatelstvo tak bylo nadále ochuzováno a prakticky vydíráno kontribucemi. Jen roku 1709 například zverbovali v Hradci Králové rovných 450 mužů. K tomu se přidala neúroda, tuhá zima a občasné záplavy, které počátkem století ztěžovaly život všem níže postaveným obyvatelům města i jeho okolí. Roku 1714, v době vrcholící války o dědictví španělské, vyhubil mor v Čechách přes 20 tisíc lidí a 1 994 735 kusů především hovězího dobytka. Mnohá hospodářství zůstala zcela zpustlá.

Ve stejné době bydlelo v Plotištích podle záznamů 7 sedláků, 38 chalupníků a 9 podruhů. Mnozí z těchto obyvatel se zúčastňovali náboženských procesí, které bylo konáno z popudu jezuitského řádu. Jezuité měli na obyvatelstvo nesporně veliký vliv, od 5. prosince roku 1703 byl dokonce vždy jeden jezuita členem městské rady. To trvalo až do úředního zrušení jezuitského řádu v roce 1773, i nadále - až do své smrti - však setrval poslední zástupce řádu Jan Hayden v městské radě.

V obci Plotištích byly v této době vedeny dvory Benedovský, dále Bohdanecký v nynějších Svobodných Dvorech a Věkošský v dnešních Věkoších. Ty jsou ke 12. lednu roku 1714 uvedeny v seznamu dvorů na tehdejším „ouřadě berničním".

Roku 1717 ke dni 12. září údajně „vyšel oheň okolo hodiny druhé české na noc v Kydlinovském mlejně ze stodoly, skrze který celý mlejn k skáze přišel, tak že všecko obilí, dobytek kravský i svinský mlynáři shořel." Příčina vzniku požáru však zjištěna nebyla. Ohněm byli stejný rok těžce postiženi také locheničtí hospodáři ke dni 4. srpna. Dočítáme se, že „veliký oheň neopatrností jedné ženské osoby ve vsi Lochenicích jest vznikl, tak že 17 sídel do gruntu shořelo."

Po roce 1720 se již v pramenech setkáváme s úplnějšími přehledy držitelů gruntů v obci Plotišťské i s konkrétním výčtem jejich majetku. Město Hradec Králové se jako tehdejší vrchnost snažilo rozmnožit počet robotníků a poplatníků, proto jejich množství při revizi katastru zvyšovalo. Od roku 1722 však přibývá poddaných na gruntech jen poskrovnu.

Téměř každoročně způsobilo rozvodněné Labe nebo Melonka značné škody na osetých pozemcích ležících v jejich blízkosti. Poddano-Plotišťská obec se přitom musela starat o správu labských břehů, na niž mělo za úkol poskytovat kůly a haluze ze svých lesů. Melonka při jarním tání často zaplavovala okolní pozemky a vytvářela zde velké jezero. Před neusměrněným tokem nebylo možné se nijak ochránit a obyvatelé šesti usedlostí zhruba v prostoru dnešní ulice Na Důchodě se jen s obtížemi dostávali přes množství vody a bahna do Hradce na nákupy.

20. léta 18. století byla také ve znamení jezuitského honu na zakázané knihy, především na husitskou a jinak „nevyhovující" literaturu. Do aktivit typu pálení knih byly povinně zapojeny i děti, které musely zpívat hanlivé ódy na reformátory Mistra Jana Husa a Martina Luthera. Je jisté, že ani obyvatelé Plotišť nebyli ušetřeni těchto náboženských „povinností". Přesto se ještě ke 4. dubnu 1736 dočítáme, že 22 osob z Lochenic podalo k magistrátu města žádost o umožnění svobodného (evangelického) vyznání. Samozřejmě však s úspěchem nepochodili a jejich vyslanec skončil dokonce v šatlavě. Jezuité v této době spravovali úspěšně svůj dvůr v Plotištích; jejich záznamy jsou takřka neocenitelným zdrojem informací o historii obce.

Jako zajímavost lze jistě uvést, že Plotiště byly jedním z mála míst, kde se již před rokem 1806 pěstoval tabák. Ten se nejpozději k roku 1726 zpracovával ve „Fabrice  královéhradecké" a zřejmě také v Plotištích, jak vyplývá z dokumentů Hospodářské vlastenecké společnosti pro království České.

Ve 40. letech 18. století trpěl Hradec i s okolím opět válkou, tentokrát vpádem Pruských vojsk. Jako už tolikrát předtím, trpělo především civilní obyvatelstvo neurozeného stavu. Kolem Hradce prošla vojska několikrát a stejně jako o století dříve bylo i nyní stejnou pohromou usídlení vlastního i nepřátelského vojska. K válečným útrapám se tradičně přidala také nepřízeň počasí a dobytčí mor.

V roce 1749 byly Plotištští obyvatelé rozděleni podle robotních povinností takto:

3 sedláci po 3 dny týdně ... 416 dní potažní roboty,

4 sedláci po 1 dnu týdně ... 208 dní potažní roboty,

43 chalupníci, zahradníci a domkaři ... 4888 dní pěší roboty.

Od roku 1753 si alespoň někteří robotníci spravili náladu sázkami do loterie, kterou v Praze nově zřídil Neapolitán jménem Katalda a vlastnil ji až do roku 1787. Dozvídáme se, že i v samotném Hradci „ta hra ...mnohé k vyhledávání svého štěstí vábila". Zda se na někoho skutečně usmálo štěstí však bohužel nevíme. V této době se také začínají stavět první kvalitní královské silnice. Velmi si stěžovali především Smiřičtí, kteří byli v roce 1754 povinni dovážet stavební kámen (opuku) z Libřic až k Plotištím.

Roku 1757 shořely do gruntu jezuitské dvory v Plotištích a o dva týdny později (24. března) se zde navíc rozložila část regimentu Kaisruk. Opět eskaloval válečný konflikt s Prusy a propukl dobytčí mor i jiné průvodní jevy války. O rok později bylo v Hradci naverbováno 500 mladých vojáků. Tábořící císařské vojsko pak působilo škody po celém pravém břehu Labe, tedy i v Plotištích. Sedmiletá válka, jak se konflikt z let 1756-1763 nazýval, poškodil hospodářsky celé Čechy a státní dluh monarchie narostl ze 118 milionů na 271 milionů zlatých. Přímým důsledkem také bylo rozhodnutí Marie Terezie o vydání prvních papírových peněz, tzv. bankocetlí.

V roce 1760 byly v Plotištích celkem 34 domy. Ze živnostníků je zde připomínán pouze koželuh Václav Rudl. Po roce 1765 se na hradecku začínají pěstovat nové a tehdy ještě neznámé plodiny ze zámoří - brambory, obecně zvané „zemská jablka". Brambory se do Evropy dostaly již roku 1592, jejich výraznější pěstování však spadá až do období na přelomu 18. a 19. století, kdy hladová léta a později také napoleonské války donutily obyvatele přijít této zprvu opovrhované „nové bídě" na chuť. Také v Plotištích byly nejspíš někdy od 70. let brambory pěstovány.

Ještě mnoho útrap prožili poddaní na konci vrcholícího XVIII. věku, který se nesl ve znamení počínající osvícené mysli, zároveň však také neustupující germanizace společnosti a všemožného útlaku ze strany šlechty. Velká francouzská revoluce, která začala v roce 1789, však již byla předzvěstí radikálních změn, které až dvě desetiletí po smrti Napoleona otřesou se starými pořádky v nové Evropě...