Konec 18. století přinesl českým zemím množství změn, včetně vytouženého zrušení nevolnictví a také nové parcelace pozemků, která se výrazně dotkla i Plotišť. Zvýšila se však povinnost potažní roboty, protože se zvětšil počet větších chalupníků přídělem emfyteutických pozemků z nově rozparcelovaných městských dvorů. Tak například v roce 1783 měli obyvatelé Plotišť povinnost v celkovém součtu 676 dní roboty potažní a 3974 dní roboty pěší. Reformy císařovny Marie Terezie a jejího syna Josefa II. byly tak rozsáhlé a jejich dopad tak všeobecný, že se promítal téměř do všech sfér života tehdejších měšťanů i vesničanů. Když Josef zemřel, mohli zřejmě také mnozí Plotišťští na vlastní oči spatřit nového císaře Leopolda II. Ten totiž roku 1791 navštívil při příležitosti své korunovace město Hradec Králové, kam přijížděl ve směru od Smiřic, tedy možná právě přes Plotiště.

Neklidné časy nastaly v 90. letech 18. století, kdy naplno propukly francouzské revoluční události. Tehdy byly opět konány sbírky a z širokého okolí verbováni mladíci do armády na předpokládanou válku s revoluční Francií. Hradec Králové již sevřený hradbami a proměněný v pevnost poněkud ustrnul ve svém dalším rozvoji, to však určitě neplatilo o okolních vesnicích. Plotiště z pevnostní přeměny Hradce těžily, získaly totiž svou farnost, kostel a školu, jakožto středisko kulturního života. Dobová závislost školství na církvi by bezpochyby nedovolila vzniknout škole bez přítomnosti kostela a farnosti. Dle farní kroniky se vznik první plotišťské školy klade do roku 1796. Zpočátku však nesídlila ve vlastní budově, vyučovalo se v soukromém domě s č. p. 17. Ještě téhož roku však byla pro vzdělávací instituci postavena dřevěná budova.

19. století se ohlásilo dalším řinčením zbraní. Napoleonské války se dostávaly do své další fáze a na dveřích kostelů se opět objevovaly vyhlášky s výzvami k verbování. Na úhrady válečných nákladů měla přispět také nově vypsaná třídní či domovní daň, která ještě zvětšila platební povinnosti sedláků a chalupníků. Byla také zavedena daň, zvaná „poplatek z hlavy", kterou musel platit každý počínaje 15. rokem věku. Tato daň se musela platit celých 27 let, než byla konečně zrušena. Rok 1802 již přinesl Plotištím omezení samosprávy vlivem válečných událostí.

V roce 1805 již vlivem častých válečných tažení pocítili bídu všichni. Situace byla tak špatná, že se chléb pekl nákladem císařského fondu a následně se rozdával chudým. Kvůli Napoleonově kontinentální blokádě byl velmi nedostatkovým zbožím také cukr, což podnítilo pěstování cukrovky. Tím byly položeny základy cukrovarnictví v Čechách, které se později stalo světovým pojmem. Bída však dále eskalovala a kolem roku 1810 lidé jedli z bídy a jako ochranu před nemocemi luční česnek a šťovík. O vážnosti stavu svědčí také skutečnost, že z důvodu katastrofální finanční situace v monarchii byly roztaveny i vzácné kalichy z kostela, které pak posloužily k ražbě nových mincí. Veškerá snaha odvrátit finanční krizi však vyšla naprázdno a finanční patent z února roku 1811 ožebračil velké množství obchodníků i běžných obyvatel (mezi nimi například také slavného Jiráskova Věka, tedy Františka V. Heka z Dobrušky.

Nejpozději k roku 1813 se již objevují pramenné důkazy o plošném pěstování zeleniny v Plotištích. První záznam tohoto druhu však pochází z jezuitských zdrojů k roku 1740 a mluví o pěstování „zelí, konopí a směsky". V roce 1813 se dle dochované trhové smlouvy pěstovalo žito, pšenice, ječmen, jahel, hrách, čočka, cibule, mrkev, petržel, brambory, řepa a zelí. Dlouhodobá tradice, přetrvávající do současnosti, tak byla založena.

V roce 1817 byla zaznamenána velká povodeň. Začala také úprava císařské silnice hořické, která byla rozšiřována a přestavována. O rok později byla dokončena na Pražském Předměstí a v Plotištích. Ve stejném roce přišlo velké sucho, provázené nedostatkem pitné vody v domácnostech i řekách. V následujících letech sužovaly chudobné obyvatelstvo tuhé zimy, housenky škodící úrodě a dobytčí nemoci, včetně epidemie slintavky a kulhavky. Pouze v roce 1823 byla zaznamenána velmi dobrá úroda. V té době byla také zavedena školní docházka do věku 12 let.

V roce 1826 bylo v Plotištích celkem 158 domů s 834 obyvateli. Z toho 43 domů s 229 obyvateli náleželo městu Hradec Králové, ty tvořily tzv. Svobodné Plotiště. Naproti tomu poddaná obec Plotiště měla 84 domů a 447 obyvatel. O čtyři roky později již patřilo k Plotištím 159 domů a 961 obyvatel. Z toho 43 domů patřilo stále Hradci Králové, počet obyvatel v nich stoupl na 260.

V roce 1831 propukla v Čechách poprvé epidemie cholery, zavlečená nejspíš z Indie. V prosinci toho roku byl první případ zaznamenán již i v Hradci Králové. Proti šíření epidemie se konala ochranná opatření, mezi která patřil také nepříjemný fakt, že mrtvoly musely být bez obřadů pohřbeny. Nosičům mrtvol bylo dovoleno kouřit a kněžím před mší snídat. Šenkýři měli zakázáno lít do piva vodu a pijáci byli varováni před pitím kořalky. V každé obci byly zřizovány nemocniční stanice s posluhou. Přesto si cholera od ledna roku 1832 začala vybírat oběti, tou první byl františek Baier, mlynářský pomocník v Kydlinově.

Velmi významným datem v dějinách Plotišť byl 15. duben 1834, kdy bylo kontraktem ustaveno, že „obec městská hradecká, jakožto bývalá vrchnost, všem poddaným plotišťským povinnost ruční i tažní práce zcela odpouští, začež jí tito poddaní robot-aboliční kapitál per 12.000 fr stříbra zaplatí." V Plotištích byla tedy robota fakticky zrušena za náhradu o 14 let dříve než v jiných obcích kraje. Smlouva trhová byla sepsána se všemi hospodáři poddano-plotišťskými. Ti dle kontraktu spláceli svou peněžní povinnost pravidelnými ročními splátkami až do roku 1848. Poddaní v Pláckách se však z roboty nevykoupili, alespoň o tom neexistuje žádný záznam.

V roce 1835 byla postavena nová školní budova (č. p. 160) se dvěma učebnami. Neměla však ještě učitelský byt, který byl dostavěn až o pár let později. V této době se také hojně pěstoval len, který se těšil velké poptávce ze strany množících se podhorských přádelen.

V roce 1836 byl novým českým králem korunován Ferdinand I. Dobrotivý, který pak navštívil v rámci korunovační cesty i Hradec Králové. Přes Plotiště přitom projížděl nejméně dvakrát, přičemž zde byl vždy zdraven nadšenými obyvateli.

Roku 1840 byly znovu vyměřovány pozemky v okolí Plotišť. Dle nového zaměřování, kterého se zúčastnili sedláci z Plotišť, Předměřic, Lochenic, Nedělišť a Ruseku byly zhotoveny nové katastrální mapy. Rok 1842 byl velmi suchý, neboť od velikonoc až do sv. Václava nepršelo. Proto nastal veliký nedostatek slámy a krmení. Nedostatek píce vedl ke ztenčování chovu dobytka, proto byla tehdy kráva velmi levná. Nebylo prý zvláštností koupit „slušný kus" za pouhých 15 až 20 zlatých. Obilí mělo sice velmi dobrou jakost, ale jeho cena byla naopak velmi vysoká. V následujícím roce byla úroda lepší, ale z předchozího nedostatku pomřelo velké množství dobytka.

Roku 1844 byly Plotiště opět zastiženy ničivým požárem. Ten vyšel ze Žočkovy stodoly v č. p. 25. Zasáhl také obytné stavení téhož hospodáře, který tak navíc ještě ztratil pětiletého syna. Podle smutného záznamu uhořel na peci, kam před požárem ze strachu utekl. Při západním větru se pak požár šířil na další domy (tehdejší č. p. 92, 93, 101, 100 a 99). Ostatní domy uchránil fakt, že dům č. p. 98 se právě stavěl a požár tak nemohl snadno „přeskočit". Je známo, že byla způsobena značná hmotná škoda, se kterou se obyvatelé vyrovnávali ještě dlouho a těžce.

V roce 1845 byla v Plotištích postavena první socha sv. Václava, která byla dílem již počínajícího vlasteneckého uvědomění zdejšího obyvatelstva. Na její zadní straně byl vytesán nápis: „Tato socha jest k uctění Sv. Václava, patrona českého nákladem obyvatelů plotišťstkých za Richtáře W. Komárka v roce 1845 postavena". Sochy patrona české země byly v té době stavěny také na mnoha jiných místech. Sílící vlastenecké pohnutí pak vyvrcholilo revolučním rokem 1848, který přinesl například také definitivní zrušení roboty. 17. března roku 1849 přestaly být součásti dnešních Plotišť dle nového ustanovení závislými na svých vrchnostech a byly prohlášeny samostatnou politickou obcí. Po dvouleté sérii zmatků a žádostí na různé instance (plotišťští byli nejprve zmatení a žádali setrvání pod správou Hradce Králové) proběhly první samostatné volby obecního zastupitelstva v roce 1851. Tím se 19. století přehouplo do své druhé poloviny, kdy nastává definitivní zrod moderní občanské společnosti a počátek vědecko-technické revoluce, vedoucí až k moderní civilizaci dneška.