Rok 1882 přinesl poměrně mírnou zimu, ale mokré žně opět znehodnotily obilí a vyvolaly tak nepříjemnou neúrodu. Mlýny i obchodníci se odpovědí na to hromadně zásobovali obilím a moukou z Uher. Ani hospodyně tehdy údajně nepekly z mouky ze vzrostlého obilí, protože těsto bylo řídké a na pečivo se nedalo řádně zpracovat. Otava pak kvůli vydatným dešťům také prakticky celá shnila na lukách.

Ve školách tehdy řádily nakažlivé nemoci a vyučování bylo proto přerušeno od 19. května až do 14. června. Doba byla ještě těžká, vždyť na neštovice tehdy zemřelo 6 dětí, na spálu 2 a jedno na záškrt. Školní rok byl však rušný a veselý, žáci například sehráli divadelní představení „Král liliputánský", kterým si vysloužily drobné peníze na nákup školních pomůcek. Starosta obce a zároveň předseda místní školní rady Jan Košťál navrhl na schůzi konané 1. července 1882 vytvořit pamětní školní prapor. Ten byl pak pořízen za 80 zlatých a slavnostně „svěcen" dne 15. července.

V následujících letech se střídaly úrodné a neúrodné roky. Kvůli četnému výskytu požárů byl v roce 1886 na valné hromadě, vedené opět starostou Janem Košťálem, odsouhlasen vznik dobrovolného hasičského sboru. Ten pak vznikl jako spolek Tělocvičná-hasičská jednota Sokol v Plotištích a čítal od začátku více než 50 činných členů. Spolek se přihlásil za člena hasičské župy Chrudimské a obdržel nové vybavení, včetně hasičské stříkačky.

Plotišťská škola byla hojně navštěvovaná (ve školním roce 1887-88 sem bylo zapsáno 189 chlapců a 205 děvčat, tedy celkem 394 dětí), proto byla postupně přistavěna další část budovy. Ta vznikla na místě někdejší tělocvičny, proto byla zřízena nová v podobě letní tělocvičny na školní zahrádce. Tělocvično-hasičská jednota Sokol přispěla ve stejném roce na zakoupení a zařízení školního telefonu.

K roku 1890 bylo nařízeno další sčítání lidu. Ve 196 domech v Plotištích, Pláckách a Kobylích Dolech sídlilo celkem 2229 obyvatel, z toho 1036 mužů a 1193 žen. Plácky měly 39 domů s 336 obyvateli, v Kobylích Dolech bylo 18 obyvatel ve 4 domech. Soupis domácího zvířectva z té doby vykazuje 131 koní, 6664 kusů hovězího dobytka, 274 koz, ovcí a vepřů. K tomu však pouze 2 úly s včelstvem.

Ve stejném roce byl založen také Hospodářský spolek, založený z popudu učitele Vincence Vonky a dalších. Při svém vzniku měl 45 členů, od začátku však inklinoval také k politice a v roce 1895 se již proměnil na regulérní politickou stranu. Konečně byla ve stejném roce (1890) zřízena také stálá místa obvodních lékařů. Prvním lékařem, přiděleným obvodu Plotiště, Předměřice a Lochenice byl doktor medicíny Josef Tichý, sídlící v Předměřicích.

Koncem 90. let se v Plotištích objevují první velocipedy (tedy nejstarší typy bicyklů). Byla to klasická „vysoká" kola, která nebyla příliš bezpečným dopravním prostředkem. O tom svědčí i příklad prvního zdejšího majitele, budoucího lékárníka p. Košťála, který si při pádu z něj dokonce zlomil ruku. Jak zaznamenal kronikář obce, tento dopravní prostředek se rychle šířil a stal se vbrzku „nepostradatelným průvodcem dělnictva, živnostnictva, hospodářů a také studentů". Do práce se od té doby dopravovalo mnoho obyvatel právě na kolech.

V roce 1894 se konala „Hospodářská, průmyslová a národopisná výstava" v Hradci Králové, která se těšila velkému zájmu široké veřejnosti. V průvodu bylo celkem 42 alegorických vozů, Plotiště vypravily jeden zelinářský vůz a vystavily zde opět svoji vysoce ceněnou zeleninu. O rok později se v Plotištích konala slavnost svěcení praporu Živnostenského společenstva pro Plotiště, Předměřice a Lochenice na 30. výročí jeho založení. Tato událost se těšila velké pozornosti plotišťských i obyvatel okolních obcí. Nedlouho poté však opět řádilo počasí, když veliká bouře s krupobitím poničila plochu o celkové rozloze 663 jitra plotišťských pozemků. Jen na okurkách byla peněžitá škoda vypočtena na tehdy ohromujících 20 až 25 tisíc korun.

V roce 1895 byla kladně vyřízena již o rok dříve podaná žádost na zřízení poštovního úřadu. Ten začíná oficiálně úřadovat 16. listopadu pod prvním přednostou Janem Horáčkem, poštovním expedientem. Z dnešního hlediska byl transfer pošty poněkud úsměvný - z Hradce Králové byli do Plotišť vysíláni čtyřikrát denně pěší poslové.

Konec 19. století se znovu odehrával ve znamení přírodních pohrom. Nově zvolené obecní zastupitelstvo v čele se starostou Františkem Komárkem se dne 9. června 1898 usneslo na žádosti o změně názvu obce z „pouhých" Plotišť na „Plotiště nad Labem". Obecní rozpočet tehdy činil údajně 6929 zlatých a k tomu 72 krejcarů.

20. století se přihlásilo horečnou aktivitou v oblasti stavební i správní. Hned 10. ledna roku 1900 byla dána do provozu budova vodárny města Hradce Králové, umístěná v Plotištích v místě u „pyrámu". Parním strojem o 20 koňských silách se zde tlačila voda čerpaná ze studně č. 1 v budově vodárny do nádrže o obsahu 500 hl. Za 1 minutu bylo takto přečerpáno až 300 litrů vody. V březnu stejného roku byl ustanoven „Okrašlovací spolek", vedený činorodým Františkem Komárkem, jehož prvním stanoveným úkolem byla stavba kvalitních a pro obyvatele příjemných chodníků, osázených akáty. Ve směru od Kalinky k Předměřicím poskytli potřebné pozemky sami obyvatelé a na stavbu dlažby byly příhodně použity cihly „šancovky" z právě bourané hradecké pevnosti. V dalších letech byly zakládány četné nové spolky ke sdružování, zvelebování a dalším bohulibým cílům.

První roky 20. století byly ve znamení spíše špatné úrody, a to snad jen s výjimkou roku 1905, který byl naopak velmi úrodný. V roce 1908 bylo znovu přikročeno ke stavbě nových tříd školy. Byly rozbořeny nevyhovující staré učebny a postaveny 4 nové, umístěné západním směrem od staré budovy. Od ledna roku 1909 se vyučovalo již v 8 třídách a bylo usneseno zakoupit ještě další pozemky pro školní zahradu a tělocvičnu.

Rok 1910 byl pro zemědělce velmi nepříznivý, protože trvalé deště znemožnily sklizeň plodin. Obávaná Hallyeova kometa však v květnu toho roku konec světa nepřinesla, jak také někteří „katastrofisté" předpokládali. V roce 1911 postihlo celý kraj výrazné sucho, trvající od jara do 15. září. Šlo zřejmě o největší událost tohoto druhu od roku 1816. Dobrou správou pro všechny však bylo dokončení regulace toku Labe, které zabránilo dalším katastrofálním záplavám přilehlé zemědělské půdy. O rok později byl také postaven nový most přes Labe.

V roce 1912 byla konečně zahájena elektrifikace Plotišť. Po její kolaudaci, ke které došlo v dubnu následujícího roku, se platilo nejprve 40 haléřů za 1 Kwh. Nešlo však o jedinou technologickou novinku té doby. Již 5. května roku 1912 ohlásil strojník František Dittrich, bydlící v tehdejším č. p. 80, že vlastní první osobní automobil v Plotištích. V roce 1913 byl také zřízen poštmistrovský úřad a zavedena prodejna „Dělnického konsumního družstva", umístěná v tehdejším č. p. 125. Za členy bylo od počátku přihlášeno celkem 54 rodin.

V té době se však již schylovalo k největšímu válečnému konfliktu, jaký svět do té doby zaznamenal - v roce 1914 vypukla I. světová válka se všemi důsledky, které sebou ozbrojený konflikt těchto rozměrů přináší. Je nepochybné, že čtyři roky dlouhý „život v týlu" se dotkl i naší obce. S vypuknutím války končí také vyprávění o dějinách obce v podání knihy „Paměti obce Plotišť nad Labem" Františka Pišla, tedy knihy, ze které jsem přednostně čerpal. Jak uvádí i sám její autor v roce 1938, další podrobné záznamy od prvního válečného roku 1914 lze dohledat v obecní plotišťské kronice.

Zdroj: Pišl, F.: Paměti Plotišť n. L., nákl. Obce Plotišť nad Lab., Holice, 1938

Autor: Mgr. Vladimír Socha, člen KMS